neděle 22. srpna 2010

Cyklotýden

Tak, a je téměř za mnou hektický týden. Začalo to minulou sobotu účastí na Podkrkonošském maratonu. Tam jsem v bahenní lázni odrovnal staré kolo - minimálně zadní nába je fuč. Vzhledem k mojí první účasti na podobném závodě jsem netušil, jestli to vůbec vydržím, takže jsem šetřil síly, jak to jen šlo. Určitě mi taky hodně pomohly ionťáky na dvou občerstvovacích stanicích, podobně jako rohlíky, jež jsem po vzoru Kreuzigerových housek nacpal do zadní kapsičky dresu. Nakonec největší zážitky jsou dva. Za prvé jsem rád, že jsem asi 10 km před cílem
dojel a posléze předjel klasika na starém kole bez přehazovačky, těžkým železným rámem a velkými úzkými koly. Za druhé jsem nečekal, že tolik lidí na chvostu závodu, na kterém jsem se pohyboval i já, není schopno vyjet sebemenší kopeček. Takže v každém stoupání jsem jich dost předjel. Je pravda, že když jsem pak na rovinkách opět začal šetřit síly na další stoupání, tak mě zase většina těchhle borců předjížděla. No sranda. A největší sranda pár kilometrů před cílem. Předjíždí mě chlapík a prej: "Pojeď!" Já: "Šetřím síly! Nebo už nic nebude?" A on na to: "Jasně že ne, teď už je to jen z kopce, proč myslíš, že tak makám?" No tak jsem jel.

Už před závodem jsem tak trochu tušil, že by to chtělo nový stroj. Trošku jsem pohledal na internetu a zjistil jsem, že takový, jaký bych si představoval, je zrovna k mání v Opavě z druhé ruky a za dobrou cenu. V předvečer závodu jsem tak inzerentovi napsal a v neděli už mířil vlakem za ním. Mimochodem, zákaznická celodenní jízdenka za 450 Kč je skvělá věc. Jen ta "écéčka" by mohla býti méně zaplněná. Z Jaroměře navíc odjížděli fanoušci z festivalu "Brutal Assault", takže jsem si z Pardubic do Ostravy moc neposeděl. Mimochodem, zjistil jsem, že metalisté nepáchnou, nepřehánějí to s alkoholem ani cigaretami a že jsou vlastně velmi upravení. Trošku jiná skupina než pankáči. Zpáteční spoj nabral hodinu zpoždění, takže jsem dorazil dost pozdě, ale s novou hračkou.

Tu jsem samozřejmě pilně prozkoušel a za ten týden už má pode mnou najeto asi 250 km po okolí. Vrcholem byl včerejší závod HO Štika Bike Cup. Zúčastnili se bratři Bernardové s ratolestmi, Mikuláš ještě na sedačce, ale Zuzanka na svém kole s růžovým košíčkem po svých, to byla jedna skupina. Druhou jsem tvořil s bráchou, ten přijel vybaven starým Favoritem s pěti převody (a jen jedním předním tácem), takže jsme postupovali trošku pomaleji, než bych čekal. Nicméně časově vše vyšlo skvěle, sešli jsme se v 7 večer v rozmezí pár minut. Bernardi najeli skoro třicet, Kubíci potom přes šedesát kilometrů. První, alespoň podle potvrzeného času, dorazil Vladimír se Zuzu, takže si odvezli pohár, se kterým se budou moci mazlit až do zimní varianty závodu. Snad se najde někdo, kdo bude chtít taky trochu závodit, ale i jako výlet to bylo fajn.

V pátek jsem kvůli závodu nejel ani do Hradce na fotbal, takže chlapci zvítězili. Na Spartě jsem totiž taky nebyl. Vypadá to, že jestli chci, aby se dobré výsledky dostavovaly i nadále, budu muset zůstávat doma. Dneska zkusím svou magickou sílu na dvorskou jedenáctku, těm snad přinesu štěstí.

PS: Tak nakonec mě svrběly nohy, na fotbale jsem nebyl, vyrazil jsem zase na kolo. Ale Dvůr vyhrál, znamená to snad, že nemám chodit ani tam?

pondělí 26. července 2010

Český podnik

Výživné. Dovolená v Krkonoších ukázala na krátkozrakou ziskuchtivost českých podnikatelů.

Nejmenovaný rentgenolog z okolí Jilemnice si k již tak nehorázné částce za týdenní pobyt připočítal: 1. poplatek za psa 300 Kč; 2. elektřinu nad 50 kWh - 6 Kč/kWh (asi 50kWh); 3. místní poplatky za průměrně 5 lidí (bez konkrétního vyčíslení) - vše celkem 1300 Kč. Kauce předem 1000 Kč, poplatek za psa předem 300 Kč. Předání chaty tak spočívalo spíše v dodatečném vyúčtování služeb, než ve vrácení kauce.

Když si to porovnáte s Chorvatskem, které pořídíte za polovinu, a kde si vás majitel hýčká jak jen může, abyste příště přijeli zas, zjistíte, že to asi nebude nenapravitelnými škodami na charakteru, způsobenými minulým odlidštěným režimem. Prostě se ještě musíme moc učit, jak podnikat, a to slušně. A Masarykovo "Nebát se a nekrást"? Pan "hoteliér" se nebojí. My nekrademe, ale radši všechno odkýváme a s kaucí se rozloučíme, jen abychom už byli pryč od toho nepříjemného jednání.

Opakuji: ještě se musíme moc a moc učit...