Barcelona? Po roce zase!

Když jedete předměstím Barcelony v sobotu o půl deváté ráno, vypadá to tady jako v Hradci okolo šesté. Venku jsou jenom popeláři a obchody mají zavřeno. V Carrefouru jsem si tedy vystál frontu s místními důchodci a nakoupil něco toho proviantu i na zítřek. V neděli je zavřeno úplně. 

Po snídani k moři, stavět a trošku se i ráchat, ale bylo chladno a po dešti. 

Zjistili jsme, že právě dnes je zdarma vstup do Cosmo Caixa, takového vědeckého centra pro mládež. Samozřejmě jsme neváhali a zajeli tam. Mezitím některým z nás krásně naběhly kousance od místních, dost agresivních, komárů.

Jo a v poledne jsem musel s klukama do gymu, museli si prostě zkusit ten bench-press.

Grasshoppers s vámi!

=====

Ráno jsme vstávali jen neochotně, včera to bylo náročné. Jáchym s Jonášem ovšem ihned dávali jasně najevo, že není čas ztrácet čas. Musíme si centra na nákupy, do gymu, taky bych jim měl zajistit rakety na padel. Kryštof zase nutně potřebuje k moři. Snažíme se chlapcům vysvětlit, že vznášet požadavky bude lepší až poté, co se nasnídáme a dáme si kafe, ale moc to nechápou.

Po snídani, což je cca ve 12, zkusíme nejdřív moře. Já s Jonym se normálně koupáme a moc nechápeme, co Romče s Jájou vadí. Vždyť takovéhle teploty jsou v Polsku u moře úplně normální.

Kryšánek jde hajat, tatínek taky, nějak ho rozbolela hlava, a hoši jdou cvičit na workoutové hřiště o velikosti lední plochy v O2 aréně. Pak razíme do města, musíme koupit dresy a kyblíček s lopatičkou. Jde to dobře, jen teda v McDonald's náš nejmladší spustí alarm. Prostě rád mačká čudlíky, no.

Po cestě ze stanice metra zkoušíme panoramatickou střechu. Jde odsunout, takže Jony frajeří a vystrkuje ruku ven. Jenže ouha, je tam hovínko. Jáchym je zhnusen a tvrdí, že to nepůjde ani umýt, načež mu žena má říká: "to je ptačí." Kryšánek vzápětí dodává: "ptačí kadeti!"

Jsme mrtví smíchy a to je pro dnešek zhruba všechno.

=====

Rozhodli jsme se, že když jsem teď nezaměstnaný, jedná se o ideální příležitost užít si dovolenou mimo dobu školních prázdnin. Vloni se nám tady líbilo, tak jsme se vrátili. 

Letenky jsme tentokrát pořídili o něco levněji, ale jejich nákup, to bylo jako když jeden přemýšlí, jestli směnit BTC už teď, nebo až zítra. A zase Ryanair, i když zprvu to spíš vypadalo na Vueling. Dlouho byl ve hře i let z Pardubic do Girony, ale do tohoto dobrodružství jsme se nakonec nepustili a já jsem docela rád. Kryšánek jen přece jenom teprve tříletý a není to s ním právě nejjednodušší. 

Rovnou jsme si zarezervovali i auto, již poučení z loňska jsme se vybavili kreditní kartou s dostatečným limitem a vybírali jsme tak, aby auto bylo hned na letišti. Dopadlo to výborně, šlo to jak na drátkách, pán se ze mě snažil vytáhnout cca 260 euro, ale nedal jsem se.

Na ubikaci jsme dorazili až těsně před půlnocí, poněvadž let byl kvůli jakýmsi bouřkám zpožděný, místo v 17:55 jsme se od země odlepili o dvě hodiny později. Hlavně pro nejmladšího to bylo náročné, ale je už přece jenom dost "velký" a zvládl to skvěle.

Když jsme odjížděli autem z půjčovny z areálu letiště, musel jsem komunikovat přes interkom. Nevím proč, ale chlapci se mi smáli, proč jsem jako tak moc zdůrazňoval R. Vysvětlil jsem jim tedy, že slova caro a carro, či pero a perro mají ve španělštině docela jiný význam, a že jsem prostě světák. Ostatně, projevilo se to ještě jednou, když jsme dorazili k závoře vojenského rehabilitačního zařízení u pláže, kde se nacházíme. Opět interkom, opět jsem zbaběle zvolil angličtinu a s vojenskou stráží jsem to vyřídil zhruba takto: "Good evening, we have a reservation here, I'm sorry we're late, but our flight was delayed. Señora Kubíková." Žena mě za señoru pochválila a potvrdila mi, že jsem si zcela jistě šplhnul nejen u ní.

Starší hoši měli ještě drobný problém s mrtvým škvorem, ale zdá se, že teď už všichni spí. Tak dobrou noc.