1. srpna jsme odletěli do Barcy. Na letiště jsme se odvezli sami, cestou naložili Péťu a svěřili mu Zafiru se svítící kontrolkou motoru. Dorazil v pořádku a bez poruchy. Letěli jsme s Ryanair, let FR3040 v 16:05. Na startu jsme měli zpoždění, snad kvůli nějakým turbulencím, ale přílet byl skoro na čas. Nástup do letadla v Praze byl vtipný, protože jsme prošli gatem jen proto, abychom se namačkali do čtyř autobusů, které nás odvezly někam na široširou plochu, kde fučel vichr a tak. A lidi, kteří měli připlacený přednostní vstup, šli prostě přednostně do autobusu a v něm pak byli namačkaní jako sardinky. Vnitřek letadla byl pro mě trochu novinka, místa ne zrovna mnoho a jen asi tři řady měly trochu víc místa na nohy. Žádná obrazovka, dokonce ani pytlíky na nehodu z nevolnosti. Čehož jsem skoro zalitoval, neboť pilot asi nebyl nijak zvlášť zkušený. Nebo si z nás naopak dělal srandu a udělal z toho trochu horskou dráhu. Nejdrsnější to bylo při přistání a samotný dopad, to byla docela pecka. Ale všechno v pořádku, jsme živí a zdraví. Kryštůfek to zvládnul velmi dobře, jenom tedy nespal ani přes poledne, ani v letadle. Takže když jsme dorazili někdy před sedmou do letištní haly, měl už slušný spánkový dluh.
A já vyrazil hledat domluvenou autopůjčovnu. Našel jsem dodávku, která mě k ní odvezla, jenom tedy až po zhruba desetiminutovém telefonátu řidiče. Aspoň jsem si stihl přečíst, co jsme si vlastně domluvili, a s hrůzou zjistil, že záloha je 1800 €. Ale zavolali jsme si s Romčou a tuhle drobnost vyřešili. Potřebná suma byla obratem na mém účtu. Na místě jsem si užil ještě spoustu srandy. Smrdělo to tam močůvkou a nefungoval jim vyvolávací systém. Protože jsem pako, jeden klient mě předběhl a zdálo se, že se to podaří ještě asi třem dalším, ale naštěstí jsem tam nestál jako tvrdé Y a ozval se. No a pak přišla ta sranda největší. Zálohu by si vzali, ale jenom prostřednictvím kreditní karty. Jako jo, psali to tam, ale když se píše kreditní karta, pro mě je to prostě platební karta. No tak ne. Debitní kartu nebrali. A kreditní nevedeme. Blbé. Ale paní mi nabídla super druhou variantu, to bylo prostě úžasné. Můžu platit debetní kartou, ale nikoliv vratnou zálohu, nýbrž nevratnou pojistku. Pouhých 483 €. No ty pičo! Ale tak co mi zbývalo, že? Půjčovné už bylo zaplacené, tak se mi prostě zdvojnásobilo, no. Každopádně vkládám trochu nadějí do faktu, že s Ryanair, přes který jsem půjčení auta domlouval, mám domluvenou jakousi pojistku proti jejich šmejdství. Ale síš z toho nic nebude. Nevadí, už jsem si tak nějak zvykl, že prachy se mně teda fakt nedrží. A jelikož se mnou Romča drží už skoro 20 let, tak s tím asi problém nakonec vlastně nebude. Auto je pěkné, je to VW Touareg, diesel s automatickým řazením a spoustou vychytávek. Např. nad volantem vyjíždí takové plexi, na které se promítá rychlost a základní navigační informace, kterou si to evidentně bere z Waze. Telefon připojený jen přes Bluetooth, klíč jenom v kapse. Na automat jsem si za tu dobu (píšu 4. srpna) docela zvyknul, spojku hledám už jen v těch nejkrizovějších momentech (např. když se proti nám v protisměru za zatáčkou vyřítí šílený cyklista nebo nebezpečný semafor (no fakt, zahneš a po 5 metrech červená). A úplně nejlepší je takové to hlídání, jestli jedu v jízdním pruhu. Normálně to tak lehce kopne do volantu, když chci přejet pruh a nemám vyhozený blinkr. Asi bych mohl např. na dálnici jet i bez držení volantu. Zkoušet nehodlám.
Na ubytování jsme dorazili nakonec někdy před devátou a se staršími kluky jsme ještě stihli skočit i do moře, které máme za rohem. Bungalov je cítit plísní, ale je v pohodě. A je tady klimatizace. Ale je to jako dost často pro čtyři. S přistýlkou. Což znamená každý večer rozložit rozložitý gauč a povléknout ho, ráno pak provést inverzní operaci. Přežijeme. Ale prostě moderní Evropa je dělaná pro rodiny 2+2, se s tím smiř. No a nakonec to první noc dopadlo navíc tak, že kluci podlehli zvědavosti a spali na tom rozkládacím vehiklu, takže jsem měl k dipozici parádní postel. Asi jsem si to zasloužil nebo tak něco.
Žádné komentáře:
Okomentovat