Dnes razíme do Barcy! Romča navrhovala zahrady na Montjuïc, ale já už měl vymyšlené parkoviště přímo v centru a chtěl jsem začít rovnou na La Rambla. No, do centra jsem zajel, trochu v něm znervózněl, protože to je slušný chaos, a když jsem dorazil na místo, zjistil jsem, že parkoviště nefunguje, jelikož je před ním staveniště. Tak jsem tedy zkusil ten Montjuïc. Krize vrcholí, děti se hádají, všichni na sebe vzájemně křičíme, když tu nás navigace zavádí přímo k zahradě plné kaktusů s prázdným parkovištěm a parkovacím automatem. Právě včas. Házím peníze do automatu, píše se tam, že maximálně dvě hodiny a to za 6 euro. Kolemjdoucí pracovník technických služeb mě nabádá, abych tam toho neházel tolik, že za tu dobu, co tam pracuje, neviděl policajty ani jednou, a i kdyby, tak co, že prý nám dají pokutu třeba 5 euro. Dobrá tedy, děkujeme a vyrážíme vzhůru.
Moje děti za tu dobu, co mají malého brášku, zlenivěly a bolí je nožičky. Navíc co v parku, že ano? Krize. Nevadí, trochu na tlak dorážíme až na Placa de Dante, já neviguji neomylně na zahradu plnou vodních květin (chtěl jsem ty kaktusy) a všichni už toho tak nějak mají dost. Zjišťujeme, že kaktusy máme přímo u auta, takže se z dlouhé procházky vracíme a já trochu cítím, že mi možná někdo z mých blízkých chce ublížit. Nevylučuji, že je to Romča, která si u mě při pauze v kavárně objednala "cokoli k pití" a obdržela vodu. Že jsme ale našli kaktusy, to všechny těší (mě je to sice jedno, kytka jako kytka, ale o mě nejde), takže nachází nové rezervy a ještě si to celé procházíme. A vzhůru zpět.
Odpoledne se osvěžujeme v bazénu a já mám další výborný nápad. Pojedeme do obchoďáku. Ihned objevujeme DUNKIN donuty, vystojíme frontu a Jája hlásí, že lepší donut nikdy neměl. OK. Jinak je tady moc lidí, hluk a žádné hřiště pro Kryštůfka. Romča se od něj nedokáže odpoutat, nikdo si nic nekupuje, vrcholí další krize, Jonášek má hlad, Kryštůfek se celý polije, v klimatizovaných potravinách ho svlékám a odvážím někam, kde je tepleji. Krize vrcholí. O kousek dál je obchod pro děti, kupuji nové tričko, scházíme se, ještě chvíli je dusno, ale při návratu těsně nad námi prolétá letadlo. To nás nadchne a tak chvíli jezdíme po kruhovém objezdu dokola, když čekáme na další přistávající letadla, než se všem zamotá hlava, a pak už domů. Auto hlásí, že mu došel olej. Šmejdi.
Žádné komentáře:
Okomentovat